Měsíc říjen utíká jako voda, domlouvám se s vnoučaty, že se letos naposledy podíváme na houby do našeho lesa. Našeho proto, že tam chodíme často a známe v něm každičký kout.
Proběhali jsme několik strání a nasbírali několik zapomenutých hub, děti byly utrmácené, udýchané a mně došlo, že není důležité množství nasbíraných hub, ale krásná atmosféra a nádhera podzimní přírody.
Začala jsem tedy těm mým čtyřem neposedným človíčkům ukazovat a vypravovat vše o lese. Mockrát jsme se zastavili a hleděli do korun stromů, které hrály barvami od zelené, žluté, až po teple oranžovou. Obdivovali jsme jemné kapradí, fialový vřes, babí léto, na mechu jsme seděli jako na péřovém polštáři. Potom holčiny probádaly starý myslivecký posed, prošly se oplocenkou. Nejmenší Štěpán se držel v úctyhodné vzdálenosti.
Když jsme se vraceli domů, pod nohama nám šustila spousta listí, paprsky zapadajícího slunka nás hřály do zad. I když vím, že se ve hvozdech nemá halasit, tentokrát jsme porušili lesní zákon a polohlasně jsme si zpívali cestou domů jednu písničku za druhou. Bylo nám nádherně v tom našem pohádkovém lese! Měla jsem pocit sounáležitosti, pocit, že k sobě patříme a že to v životě i nadále bude vždy fungovat.
Závěrem Vám všem přeji hezké dny, pevné zdraví, trochu peněz, bez kterých je zle, a pak moře, moře lásky!

Jaroslava Zvěřinová

PSYCHIATRICKÁ LÉČEBNA V CENTRU POZORNOSTI

Až do roku 1869 sahá historie léčebny, která je dnes již neoddělitelně spjatá s Kosmonosy. Areál tohoto ústavu se od té doby hodně změnil. Z pouhé jedné upravené budovy bývalého kláštera se během let léčebna rozrostla do souboru čtyř pavilonů, budovy ředitelství, několika dalších budov technického zázemí, rozsáhlého parku a ještě větší zahrady. A právě na zahradě, u nejnovější z technických budov - jídelny, se v nedělním odpoledni 11. září 2005 odehrávala ta nejhlasitější část již druhého ročníku Festivalu na kopečku. A nejen k festivalu jsem se vrátil při rozhovoru s Ing. Danou Kolářovou, ředitelkou léčebny:
Jak zasáhlo do programu onoho nedělního odpoledne počasí a jak se podepsalo na návštěvnosti?
Sobotní počasí bylo krásné, dokonce ani nedělní dopoledne nevypadalo na to, že by měly přijít přeháňky. Ale i přes nepřízeň počasí se nám podařilo překonat návštěvnost loňského premiérového ročníku a dorazilo k nám odhadem na 500 návštěvníků. Po organizační stránce vyšlo vše na jedničku, jen některá z vystoupení - např. divadelní - musela být operativně přesunuta do vnitřních prostor, jiná se zase odehrála s mírným zpožděním - např. Páni z Michalovic své historicko-šermířské umění stihli předvést v pauze mezi dvěma dešti.
Louka byla pro hudební scénu připravena málem jako na nějakou technopárty, jak se na této scéně hrálo hudebníkům?
Ano, louku jsme vybrali záměrně. Před lety to byla jen zarostlá a téměř zanedbaná plocha. Reproduktory jsme nasměrovali severním směrem do kopce, aby se o něj hluk mohl roztříštit. A k bytovkám, ve kterých bydlí také naši zaměstnanci, u kterých jsme předpokládali velkou míru pochopení pro tuto ojedinělou akci. Samotným hudebním souborům bylo poskytnuto zázemí v novém stravovacím provozu, kde se v klidu mohly připravit na svá vystoupení a hlavně udržet v suchu své hudební nástroje.
Minulý ročník se nesl v duchu prolínání návštěvníků a pacientů, jak to fungovalo letos?
Bohužel ne v tak velkém rozsahu, jak jsme očekávali. Z větší části vzhledem k dešti, z menší pak, je-li to tak možné nazvat, mírnou kulturní přesyceností, vzniklou souběhem Festivalu s bohatými akcemi Zámeckého kulturního léta a Dnů evropského dědictví. Nicméně dobrou a pro nás důležitou zprávou je, že z tohoto festivalu pacienti opět dokázali žít ještě několik týdnů. Takovéto výrazné "narušení" jejich zdejšího pobytu zanechalo hluboké dojmy a hezké zážitky v nich utkvěly nadlouho.
Odradí Vás nepřízeň počasí od pokračování v dalších ročnících?
Kdepak! Uskutečníme jak 4. ročník výstavy výtvarných děl "Napříč hlavou", tak již 3. ročník Festivalu na kopečku. Jediný výraznější rozdíl snad bude v termínu konání, který napříště musíme lépe koordinovat s různými spolky, které zajišťují kulturní vyžití pro širokou veřejnost Mladoboleslavska, v Kosmonosích je to např. Osvětová beseda. Ale to je ještě daleko.
Chcete tím naznačit, že již máte připraveno něco dalšího?
Chystáme se s výrobky a výtvarnými díly z terapeutických dílen na Vánoční trhy, které se budou konat v Loretě, kde je dnes již dokončována oprava Santa Casy. Opět se tedy podařilo pacienty přiblížit blíže k návštěvníkům, takříkajíc jim otevřít dvířka do zahrady. Otvíráme dvířka návštěvníkům a snažíme se tak přiblížit léčebnu ke kosmonoským občanům. A nejen k nim. Já tomu říkám bourání plotů, touto formou jsme již zpřístupnili náš park, samozřejmě za dodržení jakýchsi nepsaných pravidel pro veřejnost. Jsou totiž jednoduchá a spočívají v tom, že park je přes den volně přístupný komukoliv, na druhou stranu musí být ale návštěvník připraven na to, že občas potká pacienta, který občas dělá zvláštní věci nebo občas něco zvláštního říká. A pak na to, že park má také nějaký režim, že se například navečer zamykají vrátka v severní zdi, vedoucí podél komunikace na Bradlec. Tento park je svou rozlohou a vzrostlými stromy velice hodnotný, proto se jím hodláme do budoucna vážně zabývat. Proto byl při obnově stromoví zvolen šetrný postup k porostu jako takovému, na každý ze stromů máme posudek, dá se říct, že jakousi zdravotní kartu. A těmi nejvíce nebezpečnými začneme. Další etapa by ale měla následovat až po několika letech, až nové stromy povyrostou. Změny dozná severovýchodní část naší léčebny, možná ještě dříve, než začneme s obnovou stromů. Zde totiž posunutím plotu poskytneme městu prostor pro vybudování chodníku od nemocnice ke Canabě (viz foto dole).
S úklidem a úpravou parku Vám pomáhají pacienti?
Ano, kromě práce na výrobcích a v dílnách, je práce v sadě, na louce, zahradě a v parku významnou součástí terapeutického režimu. Přijedou-li například jednou za týden pacienti z mužského Oddělení léčby závislosti v Mladé Boleslavi, je za nimi vidět opravdu pořádný kus práce!
Nedá mi to, abych se při zmínce o bourání plotů nevrátil k nedávným útěkům pacientů z léčebny. Co se od té doby změnilo? Pomohla v něčem ona široká medializace?
Nepomohla ani tak léčebnám, jako spíše donutila Policii ČR a soudy ke zvýšené aktivitě. Najednou funguje zkrácené soudní řízení a najednou jde během 48 hodin útěkáře z maření soudního rozhodnutí nejen Policií obvinit, ale soudem také odsoudit. Konečně je také ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně návrh nového Trestního zákona, který vypracovalo Ministerstvo spravedlnosti. Tento zákon definuje ústavy pro "zabezpečovací detenci" a podle něho by tyto ústavy pro výkon zabezpečovací detence také toto ministerstvo zřizovalo. Pacienti, jako jsou pánové Fron a Gábor, prostě v psychiatrické léčebně být nemůžou. Pacientem je pro nás ten, kdo je schopen "nápravy" nebo kdo je ochoten se léčit. Proto je psychiatrická obec proti návrhu umístit do léčeben vězeňskou nebo justiční nebo ještě jinou stráž. Léčebna není vězení, protože duševní choroby jsou onemocnění jako každé jiné: není sice infekční, ale onemocnět jím může každý z nás, má fyziologickou příčinu, má začátek, má průběh a je léčitelné. Na rozdíl od poruch osobnosti, od psychopatie, které vyléčitelné nejsou. Lidé si často stále ještě neuvědomují rozdíly mezi duševně nemocnými a agresivními psychopaty, kteří terorizují ostatní a do psychiatrických léčeben nepatří. Problém těchto dvou konkrétních pacientů s nařízenou ochrannou léčbou také bylo, že jsme s léčbou vlastně ani nemohli začít. Při prvním i každém dalším jejich příjmu do léčebny totiž prohlašovali, že hned (znovu) utečou a své výhrůžky nakonec také plnili. Léčebna na takovéto typy není zařízena ani technicky, ani personálně. Někteří rodiče, když se z médií dozvídali o opakovaných útěcích, ze strachu o ně svolávali své venku hrající si děti domů. Jak postupujete v případech útěku pacientů - tedy nejen tohoto typu pacientů? Máme za povinnost okamžitě informovat Policii ČR a soud, který ústavní léčbu nařídil. To jsme splnili i v těchto případech, ale pak je na Policii, zda vyhlásí celostátní pátrání, či na ně "počkají" u příbuzných či známých, kam také opravdu v drtivé většině zamíří. V tomto případě totiž neplatí heslo největší tmy pod svícnem, právě naopak. Když už utíkají, mají strach z personálu, který by je zde v okolí léčebny mohl poznat. To může potvrdit i má asistentka paní Kohnová, která v televizní reportáži poznala dva cestující, co předtím seděli shodou okolností přímo naproti ní v autobuse. Jelikož však s pacienty normálně nepřichází do styku…
Nešlo by tedy podávat tuto informaci i radnici v Kosmonosích?
Již po prvním útěku jsme se s radnicí domluvili, že informaci o dalším případném útěku pacientů z léčebny budeme napříště předávat kromě Policie ČR a soudů i Městské policii Kosmonosy, což jsme také pokaždé opravdu učinili. A touto cestou bych jí chtěla poděkovat za jejich bezvadnou spolupráci!

Paní Kolářová, já děkuji Vám - za rozhovor! Teď už zbývá jen přání, aby tato situace byla co nejrychleji dořešena.
T. Turynský

DOPRAVNÍ PODNIK INFORMUJE

Během měsíce září byl snad každý řidič rozčarován z rychlosti, jakou jsou ceny benzínu a nafty schopné na třiatřicetikorunovou hranici nejen zaútočit, ale dokonce ji celkem hravě překonat. A i když se situace kolem cen pohonných hmot po pár týdnech zklidnila, ceny se bohužel nevrátily zpět na původní hodnotu a toto výrazné zakolísání ceny pohonných hmot se stalo jakousi poslední kapkou v přetékajícím poháru Dopravního podniku Mladá Boleslav, s.r.o. Totiž:
Za stávající jízdného se cestující přepravují již od 3. července 2004 a dosud se je dařilo držet na 10 Kč (pro majitele čipových karet 8 Kč). A to i přes fakt, že cena nafty vzrostla jen v průběhu prvních devíti měsíců tohoto roku o téměř 23%. Podle informací vedení Dopravního podniku, ředitele Jiřího Krále a jednatele ing. Petra Kadaníka, se tak náklady na nákup pohonných hmot pro autobusy v tomto období zvýšily o více než 1,8 milionu Kč. Ačkoliv ustanovení smluv o dopravní obslužnosti s jednotlivými obcemi dává Dopravnímu podniku možnost otevřít jednání s těmito obcemi při vzrůstu cen vstupů již o 6%, ke zvýšení jízdného dojde až od 1. listopadu 2005, přičemž onomu "až" dopomohla i v květnu navržená optimalizace jízdního řádu. Nárůst přímého nákladu o 6,50 Kč na 1 km tak redukovala mladoboleslavská městská rada svým rozhodnutím o zvýšení jízdného na 12 Kč (pro majitele čipových karet 10 Kč). Tento nárůst byl ještě dále kompenzován navýšením příspěvků obcí na každý jeden kilometr dopravního spoje ujetého na katastru obce z dosavadních 18 Kč na 20 Kč. Cestujícím, kteří používají čipovou kartu, poskytne Dopravní podnik drobnou náplast ve formě prodloužení doby pro přestup, a to ze 30 minut na 45 minut.
Cestující s čipovou kartou však mají kromě zvýhodněného jízdného a přestupu ještě další výhodu: od 1. 6. 2005 mohou svou kartu použít k úhradě jízdného na linkách vypravovaných ČSAD Semily, od 1. 7. 2005 pak také na linkách ČSAD Jablonec nad Nisou a ČSAD Liberec. Tohoto "Clearingu", jak se odborně říká vzájemnému uznávání čipových karet jednotlivých dopravních podniků, využívá stále více cestujících. Za měsíc srpen využilo této služby již 183 majitelů čipové karty Dopravního podniku.
Jen v prvním pololetí roku 2005 najezdily autobusy Dopravního podniku na území Kosmonos mezi devíti zastávkami 37 889 km! Co je to ale v porovnání s údajem o počtu kilometrů naježděných autobusy celého systému Městské autobusové dopravy (MAD) v loňském roce: v roce 2004 totiž autobusy najezdily 1,021 milionu kilometrů.
S provozováním systému hromadné přepravy začal Dopravní podnik v říjnu 1997 a počet cestujících od samého začátku stoupá. V loňském roce bylo celkem 23 autobusy MAD odbaveno dokonce více než tři miliony cestujících, což na některých z ostrovských autobusů Škoda bohužel začíná být partné. Receptem na stoupající náklady na provoz a údržbu těchto vozů v následujících letech je (pro laika jako jsem já) paradoxně nákup nových vozů. Ke dvěma autobusům Mercedes Citaro, které jezdí na linkách MAD od roku 2004, by tak ještě v letošním roce měly přibýt dva další. Jeden z nich bude pořízen s pomocí dotace na obnovu vozového parku z fondu Evropské unie, čímž bude investice na nákup tohoto autobusu o celých 75% nižší! Na příští rok však má Dopravní podnik s nákupem nových autobusů ještě ambicióznější plány: s pomocí Společného regionálního operačního programu (SROP) by v roce 2006 měly být nakoupeny dokonce ještě další tři! Na každý ze čtyř těchto nových vozů budou poskytnuty dotace z již zmíněného SROP ve výši 2,3 mil. Kč a mladoboleslavským zastupitelstvem schálené příspěvky ve výši 2,25 mil. Kč. Samotný Dopravní podnik tedy bude investovat do nákupu těchto čtyř vozů namísto 24 mil. Kč "pouhých" 6 mil. Kč!
I přes tyto nemalé investice se však Dopravní podnik zúčastnil ve čtvrtek 22. září 2005 akce, která byla ve spolupráci s ním připravena Statutárním městem Mladá Boleslav a Zdravým městem Mladá Boleslav.
V tento Evropský den bez aut se ve městech po celé Evropě vydaly tisíce lidí do práce či škol ne ve svých automobilech, ale cestovaly na kole, pěšky nebo autobusem, aby se zúčastnily akce, která by měla vést ke snížení počtu aut v ulicích města. Po celý den byla pro všechny cestující městská doprava zdarma a podle srovnání odhadů, které prováděli samotní řidiči, a statistických výstupů z odbavovacího zařízení za ostatní dny, v tento den vyzkoušeli možnost cestovat autobusem po městě i mnozí občané, kteří dosud jezdili jen svým autem. Nezbývá než doufat, že cestující budou v autobusech přibývat i ve dnech, kdy doprava zdarma nebude, že k letošnímu Evropskému dni bez aut přibudou další, a že dny bez aut budou právě ve městě aut přijímány se stále větší podporou a účastí.

T. Turynský

JEDNALO ZASTUPITELSTVO

Na svém šestém jednání, které bylo svoláno na 22. 9. 2005, se v klubovně hasičů sešlo třináct členů Zastupitelstva města Kosmonosy. Na programu byly tentokrát sice pouhé 4 návrhy, ale další body, Záležitosti vzniklé po odeslání pozvánky a hlavně pak Informace starosty, prodloužily jednání v téměř dvouhodinové rokování. A tak vzalo zastupitelstvo na vědomí hospodaření města v I. pololetí a schválilo navrhované rozpočtové opatření, schválilo dva odprodeje pozemků v k. ú. Kosmonos občanům města, ale také stavební parcelu o výměře 1525 m2 v k. ú. Horních Stakor pro výstavbu rodinného domu tomu, kdo za tuto parcelu nabídne obálkovou metodou nejvyšší cenu. Protože je nyní pozemek před zainvestováním, nejnižší cena byla stanovena na 250 Kč/m2.
Po odeslání pozvánky se starosta zúčastnil jednání na Dopravním podniku MB, ze kterého představil přítomným záměr DP navýšit cenu jízdného a současně i příspěvek obcí shodně o 2 Kč a dále o úvaze DP rozšířit linky nejen k lázeňskému hotelu Galatea, ale i do ulic Podzámecká nebo Karla Veselého. Zatímco zastávku u hotelu Galatea chce DP zřídit z důvodu přepravní poptávky (k rehabilitačnímu zařízení, tenisovým kurtům a koupališti), do ulic jižní části města by měly autobusy zajíždět z důvodu velké docházkové vzdálenosti k zastávkám na Boleslavské ulici a z důvodu zvyšování bytové výstavby v lokalitě Na Pískách.
Z bloku informací starosty bych zmínil hlavně účast starosty na jednání VaK o zvýšení vodného a stočného, kam odcházel s předsevzetím "zdražit" nejvýše o 0,50 Kč, a to i na úkor snížení dividend, připravovanou změnu dopravního systému v oblasti ulice Duhová (pokračování ulice Havlíčkova) a přeložené silnice I/38, pokračující práce na Zrcadlovém sále (dokončení začátkem roku 2006), dokončování portálu nad hlavním vchodem zámku a na Loretě, právě probíhající rekonstrukci chodníku v Debřské ulici (kolem zámku), ale také zamýšlené vybudování chodníku od nemocnice ke Canabě, kde Psychiatrická léčebna vyšla vstříc svým souhlasem s posunutím plotu, díky němuž může být připraven projekt komunikace pro pěší. Není to zdaleka všechno, co zaznělo na tomto jednání zastupitelstva! Chcete- -li se dozvědět více, měli byste využít volných míst, které v klubovně SDH na jednáních ještě stále jsou.
Závěrem ale ještě něco: na louce pod koupalištěm vyroste mnoho nových domů, ale zkolaudované komunikace dosud nemají svá jména! Vyzývám Vás tedy, vážení spoluobčané, pomozte svým zastupitelům s návrhy jmen těchto tří ulic! Své návrhy s krátkým zdůvodněním (ale i bez něj!) můžete zanechat na radnici, posílat na adresu turynsky@atlas.cz nebo psát SMS či volat na 606 756 418 až do 15. 11. 2005.

T. Turynský

„CO MÁM DĚLAT, KDYŽ…“ - MP RADÍ A INFORMUJE

Změna provozní doby na hřbitově.
Upozorňujeme občany města Kosmonosy, že od 1. 10. do 31. 3. platí na místním hřbitově provozní doba pro zimní období, a to od 08.00 hod. do 17.00 hod. (obecně závazná vyhláška "Řád veřejného pohřebiště", čl. 2).

Strojní čištění ulic.
Následující informace je určena zvláště občanům - držitelům motorových vozidel. Opětovně připomínám všem spoluobčanům, že od 6. 10. 2005 do 27. 10. 2005 probíhá strojní čištění ulic v našem městě. Jménem městské policie žádám držitele vozidel, aby přesně dodržovali a respektovali přenosné dopravní zákazové značky.

Události ze svodek MP.
20. 9. 2005 - Při hlídkové činnosti zjistila hlídka MP podezřelé vozidlo na parkovišti pod has. zbrojnicí, které bylo otevřeno. Hlídka na místě zjistila , že ve voze spí žena. Hlídka zjistila její totožnost. Žena hlídce vysvětlila, že čeká na manžela, který pracuje na přestavbě místní restaurace.

24. 9. 2005 - Před vraty hřbitova v ul. Hradišťská byla zjištěna dopravní nehoda dvou vozidel. Na místo byla účastníky již přivolána dopravní policie. Ke zranění osob nedošlo.

4. 10. 2005 - Při běžné hlídkové činnosti v ul. Boleslavská před výkupnou barevných kovů byl strážníky zajištěn p. Š. Alexandr z okr. Košice, který vezl na stavebním kolečku měděné plechy, které zde chtěl prodat. Pan Š. nebyl schopen prokázat vlastnictví měděných plechů a ani určit stavbu, ze které pocházejí. Vzhledem k ceně měděných plechů je dále tato věc šetřena dle přestupkového zákona.

5. 10. 2005 - Zjištěna dopravní nehoda motocyklu v ul. Hradišťská - u hřbitova. Na místo bylo přivolána RZ a PČR.
V závěru mi dovolte, abych připomněl, že se těšíme na vaše písemné, telefonické i osobní dotazy k problematice veřejného pořádku, dopravě, městské policii v našem městě i dalších problémů. Případné dotazy zodpovíme a nejzajímavější z nich zveřejníme v místním tisku.

Kontaktní adresa: MěP - Debřská 223, 293 06 Kosmonosy nebo el. adresa: mestskapolicie@oukosmonosy.cz, tel. 326 724 311, mob. 602 286 514.
insp. Vlastimil Štěpánek
tel. 724 162 913

ZPRÁVY Z RADNICE

ŽE NEUMÍTE SVÁŘET?

Tak to už nemusí být žádný problém! Od srpna 2005 je totiž na Průmyslové ulici otevřena nová provozovna firmy Schinkmann s.r.o., specializující se na svářecí techniku. Techniku ve všech významech, tedy nejen nářadí, příslušenství či další technické a ochranné pomůcky, ale především svařovací zdroje pro všechny používané metody. Firma Schinkmann se tak vrátila zpět do města, kde přesně před 10 lety vznikla a kde se jí nyní podařilo zadaptovat pomalu chátrající, avšak architektonicky nezvyklou stavbu. Ta je nyní svou firemně oranžovou barvou "nepřehlédnutelná" téměř každému, kdo krouží na nové křižovatce ulic Průmyslová, Boleslavská a tř. V. Klementa.
V rámci rozšíření nabídky a zkvalitnění služeb pro své zákazníky, kromě servisu veškeré svařovací techniky (tedy i zakoupené jinde), začala současně s otevřením těchto prostor fungovat i svářečská škola, kde dnes již probíhá výuka prvních zájemců o zvýšení kvalifikace. Tito zájemci se naučí tajům nejen obloukového sváření, ale i odporového či plamenového sváření. Zájemcem může být jak úplný začátečník, který po absolvování kurzu získá svářečský průkaz, tak i profesionální zaměstnanec, který potřebuje prodloužit platnost svého průkazu. V již tak rozsáhlé nabídce služeb logicky nesmí chybět technické plyny, potřebné ke sváření a řezání plamenem. Proto je další aktivitou firmy Schinkmann prodej veškerých technických plynů od společnosti Linde Technoplyn.

T. Turynský

Díl třináctý: „Veselé příhody z cest“

Na sklonku roku 1989 a začátkem roku 1990 jsme začali jezdit každý víkend do ciziny. Cestovní kanceláře na takový nápor nebyly připraveny, a tak autobusy vypravovali přímo dopravci. Jezdilo se do určeného cíle na noc či časně ráno bez průvodce a prakticky bez valut. Nejdříve to byly blízké cíle jako Linec, Pasov, později i vzdálenější, např. Benátky, Londýn. Jezdilo se i na dva až tři dny, nebyl nocleh, nespalo se. Dnes se divím, jak jsme to vše mohli vydržet. Vzpomínám, jak Češi spali u kanálů v Benátkách a karabiniéři je vyháněli. Byla to doba cestovatelského nadšení. A byla to doba neuvěřitelných příběhů a dobrodružství. Jezdil jsem se dvěma provozovateli autobusové dopravy a záhy se seznámil s jejich dispečerkami, které vydávaly místenky na jednotlivé zájezdy. Mé oblíbené místo v autobusech bylo č. 7 do uličky. Jsem dobře rostlý, a tak jsme se domluvili, aby na č. 8 pokud možno umísťovaly mladé krasavice štíhlé jako proutek, abychom se netísnili. Dobře to fungovalo až do cesty na Salzburg.
K odjezdu autobusu do Salzburgu jsem se dostavil na poslední chvíli a hnal se na své místo č. 7. Ale seděla na něm statná žena staršího věku. Upozornil jsem ji, že mám místenku č. 7 a ona mi sdělila, že sedí na č. 8. Na to jsem reagoval, že je třeba, aby dala pryč tašku vedle sebe. Ukázalo se, že žádnou tašku na sedadle nemá.
S milým úsměvem se mi omlouvala, že je tak rozložitá. Silně obézní ženy na rozdíl od vychrtlých mají krásné andělské obličeje. Pravila: "Já jsem Růženka." A nabídla mi kostičku do růžova opečeného řemenového vepřového sádla. Ta se mi jen rozpustila na jazyku. Ostatně kostičky opečeného sádla pak konzumovala celou cestu spolu s dalšími dobrotami. Marně jsem se snažil vedle Růženky usednout. Nešlo to.

„Z Kosmonos až na konec světa“

Obrátil jsem se na řidiče busu, nemá- -li někde volné místo. Bohužel, autobus byl zcela vyprodán. Když se rozjel, rozhodl jsem se, že budu do Salzburgu celou cestu stát. Ale to mi řidič zakázal. Usedl jsem na schůdky u dveří a opět jsem byl vyhnán, ať laskavě zaujmu své místo. Autobus byl starého typu, linkový a neměl spodní úložné prostory. Nevím, jaké kšefty měl řidič busu, a tak postavil do uličky mezi sedadly pět bas lahvového piva. Když viděl mé zoufalé pohledy, dal mi na první basu piva deku, ať si tam sednu. Ulevilo se mi a radostně jsem usedl. Ale jen na chvíli. Měl jsem oprávněné obavy, že láhev mi pronikne do zadní části těla. Bylo to sezení vhodné pro fakíra.
Tak jsem se poděkoval a pokorně se vrátil k Růžence. Ta jen zářila; hned mi nabídla kostičku opečeného sádla, vejce plněné tučnou majonézou a kousek koláče. Stále jedla a povídala. Vykládala, že se svou tloušťkou oběhala snad všechny lékařské kapacity a lidové léčitele, ale je to stále horší. Vzpomínal jsem, že v některých zemích je možno zakoupit dvě i tři místenky vedle sebe, když si chce cestující užít pohodlí. Na místo navíc nesmí nikdo usednout. Kdyby to bylo možné u nás, nabídl bych to Růžence.
Celou cestu jsem velmi trpěl. Zprava jsem byl nalepen na Růženku, které to zřejmě dělalo velmi dobře. Z druhé strany jsem si odíral bok o opěrku. Když jsem opěrku sklopil, měl jsem pocit, že se roztrhnu v zadní části těla na dvě bytosti. Při zastávce u Mondsee jsem nemohl ani z busu vystoupit.
Konečně nás řidič na terminálu pod hradem vysadil v Salzburgu. Vyšel jsem jako zlomená lilie, spolucestující se mne ptali, zda mi není špatně. Růženka vyletěla z busu jako křepelka a hnala se k nejbližšímu bufetu. Chtěl jsem si krásné město prohlédnout podle mapy, ale stále jsem musel odpočívat, hlavně na lavičkách v parku. Děsila mne myšlenka na zpáteční cestu. Tak jsem obcházel české busy na terminálu a prosil řidiče či průvodce, aby mne vzali zpět do Prahy.
Když uviděli můj ztrhaný pohled a potácivou chůzi, tak přirozeně místo neměli. Při zpáteční cestě jsem byl už zcela apatický, nic z darů Růženky jsem už nekonzumoval. Radostně mi líčila nádheru památek města, které jsem já neviděl. Při rozloučení se Růženka těšila, že jednou zase spolu pojedeme na zájezd. Doma jsem ležel tři dny v posteli a manželka se obávala, že jsem přežil velkou dopravní nehodu.
Šel jsem za dispečerkou, která mi prodala místenku a vyčinil jsem jí, že mi způsobila takové trápení. Dušovala se mi, že místenku č. 8 vedle mne prodala krásné štíhlé dívence. Časem se to vysvětlilo: Štíhlá dívenka koupila místenku vedle mne své mamince jako dar k padesátým narozeninám. Ta maminka byla Růženka. Když s manželkou či přáteli vidím silně plnoštíhlou dámu typu XXL, říkám: „Snad to není Růženka?“.
HILDEGARD
Ve Vídni bylo chladno, občas mžilo. Podle mapy jsem procházel památky, hlavně interiéry, abych se ohřál a osušil. Dočetl jsem se, že v jednom kostele jsou ostatky patrona Vídně Klementa Marii Hofbauera. Byl původem z Moravy, narodil se v Tasovicích u Znojma. Jeho otec se údajně ještě jmenoval Dvořák = Hofbauer. Vyučil se pekařem, po studiích teologie ve Vídni byl teprve ve 34 letech vysvěcen na kněze. Je uctíván nejen jako patron Vídně, ale i pekařů.
V předsíni kostela prodávali veliké housky, byly posvěcené a nazývaly se Klementsbrot. Omlouval jsem se, že nemám rakouskou měnu, že jsem z Československa a tedy nemohu osvěcené housky koupit. Výtěžek prodeje šel totiž na humanitární účely. Když vyslechli omluvy, naložili mi zdarma plný ruksak velikých housek. Několik dní jsme je pak konzumovali ke snídani.
Z dálky mne sledovala stará elegantní dáma, přistoupila ke mně a sdělila, že se jmenuje Hildegard. Chápe mou nezaviněnou situaci a navrhla mi, abych po dvou hodinách přišel do kostela, že mi něco přinese. Přemýšlel jsem, co by to mohlo být. Teplé jídlo? Peníze? Něco na sebe? Neuhádl jsem! Po dvou hodinách jsem se vrátil do kostela, v předsíni mi do ruksaku přidali další velké housky. Chvíli jsem seděl v lavici a prohlížel výzdobu kostela. Zezadu přišla Hildegard a šeptala mi, že mi přeje hodně zdraví a štěstí a předala mi velikou tlustou obálku. Požádala mě, abych ji v kostele neotvírat. Vyšel jsem do nedalekého parčíku a zvědavě obálku otevřel. Byla plná obrázků světců a katolických tiskovin. Ale na dně něco zvonilo. Snad mince? Byly to však medailonky Madony. Po létech jsem procházel Paříž a zjistil jsem, že medailonky vyrábějí řeholnice v jednom klášteře nedaleko starého módního obchodního domu v eklekticko-secesním stylu. Má zajímavé jméno U štěstí dam, odehrává se tam stejnojmenný román Émila Zoly. Tak jsem v Paříži vzpomínal na Hildegard z Vídně.
Cestování přináší poznání, dobrodružství a v neposlední řadě i radost. Radost je podstatou života. Kdyby nebyla, život by neměl smysl.

Karel Řapek

KOSTEL POVÝŠENÍ SV. KŘÍŽE

Římskokatolická farnost v Kosmonosích uspořádala 19. září 2005 u příležitosti dokončení generální opravy kostela Povýšení sv. Kříže v Kosmonosích a instalace nového interiéru presbytáře koncert a slavnostní bohoslužbu. Přítomní se tak po koncertu takových osobností hudebního nebe, jako je Sisa Sklovská, Monika Absolonová, Renáta Worek-Drösslerová, Jitka Zelenková či Bohuš Matuš, mohli zúčastnit bohoslužby doprovázené hrou Vladimíra Roubala na varhany a Jana Vernera a Františka Svejkovského na trubku i zpěvem Evy Pilarové a sólistky Státní opery Ludmily Vernerové. To vše za přímého přenosu polských katolických médií: radiostanice Maryja a televizní stanice TV Trwam. Hlavní celebrant této bohoslužby, P. Jiří Veith z bakovské římskokatolické farnosti, dokázal nejen připravit okázalou oslavu, ale také zajistit prostředky na opravu interiéru i fasády budovy. Na té se podílela velkou měrou v Kosmonosích sídlící firma BPBP, organizační složka v ČR, jejíž zaměstnanci tvořili značnou část účastníků bohoslužby.
Přítomni ale byli také bakovští farníci a pozvaní hosté, jako např. olympionik Jan Železný, poslanec Josef Janeček, bakovský starosta Jiří Hieke nebo naši radní se starostou Vladimírem Dlouhým.

T. Turynský

NOVÁ MUZEJNÍ EXPOZICE ANEB ZÁVOD S ČASEM

Po úspěšné kulturní, a tím i muzejní sezóně, v Kosmonosích Muzejní spolek ihned zahájil přípravu další výstavy, tentokrát dlouhodobé a již před časem ohlášené - 20. století v jednom městě v Evropě. Tato expozice bude v jistém slova smyslu výjimečná. Už vidím, jak někdo nevěřícně kroutí hlavou: "Ale kdo jste někde viděl takovou ucelenou výstavu?" I pojetí bude netradiční: velkou většinu exponátů si návštěvník bude moci vzít do rukou, ohmatat, prohlédnout zblízka. Většinu exponátů také - jak se již děje a jak očekáváme - darují občané města. Často se totiž vyhazují jako veteš. Ano, jsou to ne příliš staré odložené věci denní potřeby, které ale za pár let budou starožitností. Netajím se ani tím, že určitým zdrojem jsou dny svozu železného šrotu a nebez pečného odpadu, někdy k obveselení pozorovatelů. Za to díky kosmonoským hasičům i firmě AVE. Takže vás, kosmonoské občany, prosíme: nadále nám nabízejte cokoli, co vyrobily pilné české ruce (ale nejen ty české), co sloužilo dobře našim potřebám, i proto, že byly hezké. Týká se to samozřejmě i dobových dvojrozměrných dokumentů, fotografií zvláště! Minulé století je pro vyzrálé ročníky stále živé, někdo nevzpomíná rád, druhý se k němu s nostalgií stále vrací. Bylo plné obrovských zvratů, tak velmi důležitých pro český stát současnosti, nakonec i naše město. Co ale o něm vědí a chtějí vědět naše děti? Ty chceme oslovit především a na malých výstavách o dobách totality - nacismu i komunismu - jsme se přesvědčili, že víme jak na to.
Větší část expozice bude v zámeckém suterénu, kde probíhají horečné práce na úpravě. Jsme zavázání správnímu odboru města, se kterým úzce spolupracujeme, příteli ing. arch. Kosíkovi za projekt úprav, krajskému úřadu a Ministerstvu kultury i našim sponzorům za finanční podporu a já osobně svým kolegům z našeho i dalších spolků i četným občanům, obětavým sympatizantům.
Poznámka, nikoli nepodstatná:
"Velmi působivé muzeum, kosmonoský patriotismus by mohl jít příkladem!" - Jan Vidím, předseda výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny (jeden z řady milých a vtipných zápisů v návštěvní knize).

Václav Petříček
Muzejní spolek Kosmonosy

MYKOLOGICKÁ ZAJÍMAVOST NA KOSMONOSKÉM NÁMĚSTÍ ?

Poté, co byl v roce 1993 zbourán po požáru bývalý barokní panský hostinec, nalézá se na našem náměstí hezká travnatá plocha. Začátkem října na ní vyrostlo několik desítek zajímavých hub. Její vědecké jméno je Coprinus comatus, české tak trochu podtrhuje venkovský charakter této plochy: hnojník, konkrétně hnojník obecný. Zprvu se objeví válcovitý kloubouk, jakési vajíčko, poté i polozakrytý třeň, ale stačí pár dní, někdy i hodin a houba začíná hnědnout a skončí jako nevábný černý sliz až tekutina. Přesto jde o houbu jedlou, ale jen v nejranějším stadiu onoho vajíčka. Nemá se však míchat s jinými houbami a hlavně musím varovat před požitím alkoholu - jak před tak i po požití smaženice či řízků z hnojníku. Tak dobrou chuť!
Ještě poznámka: líbí se vám naše náměstí? Mně tam ta budova stále chybí a současný stav připomíná trochu náves. Snad se najde nápad a hlavně peníze, jak uzavřít náměstí nějakou reprezentativní a veřejně prospěšnou účelnou stavbou!

RNDr. Václav Petříček

ŠKOLNÍ DRUŽINA

Přestože 26. 9. 2005 měla naše škola ředitelské volno, mohly děti strávit den s námi. Ne však ve škole, vyjeli jsme si totiž na výlet. Hned ráno jsme se vypravili do muzea na boleslavském hradu, kde se nám s velkou ochotou věnovala paní Karbanová. Pod jejím vedením se děti proměnily v restaurátory, švadleny, stavitele, ale i v počítačové experty. V muzeu si také prohlédly expozici starých řemesel, přibližující život v době mládí svých prarodičů. Poté jsme se prošli po Staroměstském náměstí a obdivovali se zvláštnostem starých staveb, květinové výzdobě městských parků i kašně na Českobratrském náměstí. Nakonec jsme navštívili mini-ZOO v Jaselské ulici plnou domácích, ale i exotických zvířat, rostoucích i sušených květin. Dětem se líbili hlavně křečci, papoušci, želvy, rády by si pohladily i hříbátko, kdyby to jeho maminka dovolila. Neobyčejný školní den se dětem opravdu vyvedl a radost jim udělaly i naše paní kuchařky, které jim připravily výtečnou krupicovou kaší.

Jitka Urbanová

STRAKY NA VRBĚ

Už jsem odcházela od hrobu, na němž jsem zalila afrikány a vyměnila vodu ve váze, když mě oslovil ke mně se o francouzských holích belhající stařík.
„Můžu se vás na něco zeptat?“
Počkala jsem na něj.
„Vyznáte se v ornitologii?“
Na kdejakou otázku jsem byla připravena, z této jsem žasla.
„Ne. Ale co potřebujete?“
Stejně mi nerozuměl, hluchý jak poleno, v ruce však držel dvě brka a ptal se, zda jsou ze straky... že je našel támhle pod lípou. „Spíš z holuba,“ řekla jsem po pravdě.
„Z ho-lu-ba!“ - přemáhala jsem jeho nedoslýchavost.
„Z holuba? Tady?“ namítl zklamaně.
Konečně, proč by ne ze straky, nemohu to vyloučit, nejsem ornitolog.
„Ale straky tady lítají taky, takže kdo ví?“
„Cože?“
„Že ta-dy v o-ko-lí stra-ky jsou!“ „Já vím. Za oknem krmím ptáky. Jako krmítko jsem tam měl přidělanej tácek, jak se dává pod dorty, takovej ten stříbrnej.
A najednou byl oškubanej. Pak mi řekli, že tam blízko hnízdí straka...“
Šla jsem s ním pomaloučku k vratům a naslouchala. Najednou ta brka byla stračí, ať je ztratil jakýkoliv holub. Pro nás oba, protože ta jeho straka se stala i mou strakou a přinesla nám blýskavý klíček k hovoru. Tedy, vyprávěl on, mně stejně nerozuměl, Ale poslouchala jsem ho ráda.
U vrat se loučil, šel ještě ke hrobu? „Ty brka už můžu vyhodit, támhle je koš. Já jsem jen chtěl vědět... Tak se nezlobte... nezlobte se.“
Doma jsem otevřela knížku „Ptáci“
s ilustracemi Svolinského. V dětství patřila k mým nejoblíbenějším. Ornitolog nejsem, ale po ptácích se dívám celý život a snažím se je na stromech rozpoznávat. Napadlo mě běžet s tou knížkou za ním, jistě bych ho někde dohonila. Kdesi na lavičce bychom si ji prohlíželi? Spolu? Jistěže jsem neběžela. Ten nápad, to bylo jen stračí peříčko... ze straky na obrázku. Prohlížela jsem si nakreslené ptáky svýma dětskýma očima, zatímco po střechách za oknem posedávali holubi. Živí, skuteční.

Zdenka Bílková

SPOLEČENSKÁ KRONIKA

Dne 7. listopadu 2005 s bolestí v srdci vzpomeneme 15. smutné výročí, kdy utichlo srdce našeho drahého tatínka, dědečka, pana Jaroslava Rybáře z Kosmonos, rodáka z Horních Stakor.
Kdo byl milován, nebude zapomenut.
Za tichou vzpomínku děkuje dcera s rodinou.

Dne 6. listopadu 2005 tomu bude rok, co nás opustil náš drahý manžel, táta a děda, pan Miroslav Polák.
S láskou vzpomíná manželka a dcera s rodinou.

Klub turistů Kosmonosy v sobotu 29. října 2005 uctí Památku zesnulých položením věnce ke kříži na místním hřbitově v Kosmonosích.
Sraz účastníků se koná ve 14 hodin před hřbitovem. Těšíme se na hojnou účast.

Za Klub turistů Kosmonosy
Viktor Velich ml., předseda klubu

NEDĚLNÍ RÁNO

Na nedělní vstávání pravda trochu moc tma, trochu moc zima, a taky ještě nevlídno. Ale máme před sebou úžasný den plný sluníčka, zlatavých a rudých barev podzimu a taky radosti a nadšení ve tvářích dětí. Jenže to v sedm ráno na kosmonoském koupališti ještě nevíme. Neděle 16. října je přesně tím dnem, kdy po roce opět pořádáme hasičské dny. Pro malé hasiče z Kosmonos a blízkého okolí je to takové symbolické ukončení sezóny. Zazávodí si v nehasičských a spíše nezvyklých disciplínách. No, chodili jste snad někdy v pěti na jedněch lyžích nebo navlečeni do okýnek žebříku procházeli slalom mezi stromy? Vidíte! Tohle všechno a mnohem víc na stanovištích čekalo.
Sešlo se nám jich letos k naší radosti opět požehnaně. Na start se s nadšením postavilo celkem 21 pětičlenných hlídek. Takže o strávníky, pro které byla v polní kuchyni navařena vynikající polévka a ve stánečku připravena spousta dobrot, bylo postaráno.
A jak to dopadlo? Samozřejmě, že vyhráli všichni! Zažili jsme přeci krásné dopoledne plné smíchu a radosti. Ale abychom vítěze neošidili o zaslouženou slávu: putovní pohár si letos odvezlo družstvo z Boletic. Na dalších, cenami ohodnocených místech, to bylo takto: druhé Kosmonosy, třetí Chudíř. Aby bylo hodnocení spravedlivější, měli jsme také kategorii mladších dětí. Tam se nejvíce dařilo těmto kolektivům: 1. Plazy, 2. Břehy, 3. Koryta.
A komu patří dík za nádherné ceny pro vítěze? Našim milým a již tradičním sponzorům: Potravinám DIKO - paní Dizdarevičové, Potravinám INA - paní Procházkové, nemalou měrou přispěl také pan lékárník PharmDr. Masarčík, pan Houska a samozřejmě také Městský úřad Kosmonosy. Veliké poděkování patří také všem zúčastněným dospělým hasičům z našeho SDH. Že vstali, přišli nebo přijeli, měli dobrou náladu a chuť něco pro hasičskou drobotinu udělat.

Děkujeme a za rok zas!
Lenka Korychová

VÝZVA - PRVNÍ KROKY S POČÍTAČEM?!

Ano, ty musí udělat každý, kdo chce využívat rychlé a všestranné informace, pohodlně komunikovat s kteroukoliv oblastí světa, bavit se ve chvílích volna atd. Pro školní mládež i pro generaci středního věku je obsluha počítače téměř samozřejmostí. Ale i my, starší lidé, chceme mít tzv. počítačovou gramotnost, chceme používat moderní technické prostředky komunikace a zdroje informací.
Proto jsme, stejně jako vloni, požádali paní ředitelku školy Mgr. Procházkovou o souhlas s využitím jejich nového počítačového vybavení pro kurs základů používání a ovládání počítačů, pořádaný pro zájemce z řad generace "60 a výše". Souhlas jsme dostali, a proto nabízíme zájemcům možnost zúčastnit se našich schůzek, které začnou v pátek 4. listopadu a budou pokračovat několik následujících pátků, vždy od 17.00 hod. ve škole. Poplatky žádné nejsou, zaplatíme pouze za úklid a spotřebu energie.

Prosíme zájemce, aby se ohlásili předem
na tel. 723 684 522
Arnošt Steger

SK KOSMONOSY

V minulém čísle byla řeč o tom, co na první pohled vidět nebylo. Dnes ale návštěvníci a hlavně fanoušci fotbalu s hráči samotnými vidí, jak se hrací plocha rozrůstá do stran, aby v brzkém budoucnu mohla mít ty správné rozměry dle pravidel pro mezinárodní utkání. Dá se říct, že takovou první vlaštovkou (i když je podzim za dveřmi) byla česká reprezentace U-21, která několikrát vyběhla na kosmonoský trávník při svém týdenním pobytu v hotelu Galatea před jejich utkáním s nizozemským celkem na stadionu FK Mladá Boleslav. Zajímalo by mne ale, jestli někdo z hráčů věděl o tom, že své dva poslední zápasy odehrály na "spřátelených" hřištích: Mladá Boleslav a Vantaa jsou totiž již od roku 1978 partnerskými městy!
Trávník za východní brankou již zapouští své kořeny, zámková dlažba okolo jihovýchodního rohu hřiště je položena, rovinka u vstupu do areálu je urovnána a práce na komunikacích v areálu budou i nadále pokračovat.
A naši fotbalisté? Muži jsou sedmí se čtrnácti body po devíti zápasech, starší dorost je dvanáctý (11 bodů po 11 zápasech), mladší dorost dvanáctý (12 bodů po 11 zápasech), starší žáci jsou na vynikajícím druhém místě (27 bodů po 11 zápasech) a mladší žáci na deváté příčce (s 16 body po jedenácti zápasech) - vše se stavem k 16. 10. 2005.

T. Turynský

BLAHOPŘÁNÍ

Dne 29. října se dožívá úctyhodných 80. narozenin paní Irena Hájková. Hodně štěstí, zdraví i duševní pohody přeje celá rodina.

PŘÍRŮSTKY V MĚSTSKÉ KNIHOVNĚ

V posledním období přibyly do knižního fondu tyto novinky:
Pro malé děti:
Týna a Pony – Poník k zulíbání, Julia Boehme
Pro dívky:
Průšvihářky, Jacqueline Wilson Sběratelka polibků, Lenka Lanczová Holka z Popelnice, Jacqueline Wilson
Dobrodružné:
Klub záhad – Pomsta hraběte Gun dolfa, Thomas Brezina Čtyři a půl kamaráda a skandál ve škole, Joachim Friedrich Sbohem ztracený vojáčku, Adéle Geras Hon na Vermeera, Blue Balliett
Romány pro ženy:
Ani ryba ani rak, Jana Bryndová Ve službách krále, C. C. Humphreys Tajemství letní noci, Lisa Kleypas Svůdce, Madeline Hunter
Naučná literatura:
S dětmi křížem krážem po Čechách, Tomáš Feřtek Podivuhodné osudy, Jan Bauer
Detektivky:
Milost pro krásnou blondýnu Krev a spravedlnost, Pete Moore Andělé a démoni, Dan Brown

Redakce Kosmonoského horizontu odpovídá pouze za redakční články označené zkratkou rr. Odpovědnost za podepsané příspěvky nesou jejich autoři. Inzerci pro Kosmonoský horizont je možné podat na adrese nebo telefonním čísle vydavatele - 326 722 735. KOSMONOSKÝ HORIZONT - informační a vlastivědný měsíčník. Ev.č.: MK ČR E 14066. Vydavatel Městský úřad Kosmonosy. Řídí redakční rada. Odpovědný redaktor Tomáš Turynský. Adresa redakce: Městský úřad Kosmonosy, Steckerova 189, tel.: 326 722 735.

HORIZONT - říjen 2005

pdf

1 MB

Vyhledávání

Kontakty

Městský Úřad Kosmonosy
Debřská 223
293 06 Kosmonosy

Ústředna:
tel: 326 722 735
fax: 326 724 308

E-mail: sekretarka@oukosmonosy.cz

e-podatelna: posta@oukosmonosy.cz

I.č. datové schránky je 9b8bdin

GPS: 50°26'18.6"N , 14°55'47.993"E

Úřední hodiny:
Po, St 8 - 12 hod., 13 - 17 hod.

Mapka

Mapa

Statistika

Odpady - jak na ně

Dotace

Loreta

Duben - říjen čt, so 12-17 hod.

ne 10-17 hod.

Seeheim - Jugenheim

Linka 199

Czech point

Počasí

In-počasí

Optimalizace

Tento portál je optimalizován pro Mozilla Firefox, Google Chrome, Opera a IE 7 a vyšší.
Zobrazuje-li se webový portál nekorektně a používáte IE 6, aktualizujte prosím Váš prohlížeč.