Zámek

V letech 1703-1709 přestavěl Giovanni Alliprandi pro Jakuba Heřmana Černína z Chudenic budovu staršího tříkřídlového zámku na čtyřkřídlovou dispozici barokního zámku. K zámku patřila rozsáhlá obora a park, kde byla chována vysoká i černá zvěř. Roku 1710 Jakub Černín zemřel a jeho srdce bylo uloženo do kovové truhlice a zazděno v chrámu Nalezení sv. Kříže v Kosmonosích.

Jižní křídlo zámku bylo přestavěno v roce 1836 do slohu empírového hrabětem Gotthardem Mirbachem. Další modernizace a nová fasáda byla provedena v roce 1905 baronem Klingerem. Jižní strana zámku, která leží na jílovém podloží, během staletí „ujížděla“, zdivo praskalo a tak bylo několikrát opravováno. Naposledy bylo provedeno statické zajištění.
Zajímavý je zrcadlový sál ve východním průčelí zámku, s výbornou akustikou. Na stěnách jsou rozmístěna rokoková zrcadla, lovecké emblémy a další ozdoby. Strop je vyzdoben freskovou figurální malbou s mytologickým námětem.

V knize „Hrady, zámky a tvrze středních Čech“ autorů E.Einhorna a J.Wagnera se o kosmonoském zámku píše:

„Zámek v Kosmonosích, podobně jako ostatní historické stavby v obci, Loreta s kaplí sv. Martina, piaristický klášter s gymnasiem a farní kostel, vznikl na přelomu 17. a 18. století. Tento velkolepý soubor barokové architektury, vzniklý na popud tehdejších majitelů Černínů, se stal základem budoucího města. Poměrně nevýznamná ves, připomínaná poprvé ve 12. století, kdy byla darována řádu sv. Jana Jeruzalémského, měla v 16. století jediné panské sídlo, renesanční tvrz, vybudovanou v letech 1560-70 Adamem Krajířem z Krajku. Tvrz brzy po smrti stavebníka propadla zkáze, takže nový majitel Gottfried Hendrych von Papenheim byl nucen postavit po roce 1628 budovu novou, zámek v pozdně renesančním slohu. …

… Zámek byl postaven na západním konci města a jeho projektant pojal do nové stavby i starší budovu renesanční. Stavět se začalo roku 1697 podle projektu G.B. Alliprandiho. Jeho účast dokládá zpráva z roku 1711, kdy měl za řízení a projekt stavby vybráno 109 zlatých. Nedostatek finančních prostředků způsobil, že stavba postupovala velmi pomalu a nebyla ani dokončena, takže jižní křídlo vzniklo o více než sto let později. G.B. Alliprandi vytvořil v projektu rozlehlou čtyřkřídlovou architekturu s ústředním nádvořím, jednopatrovou v křídlech vedlejších a dvoupatrovou v průčelním traktu, s hlavním průčelím obráceným k východu, k obci. V tomto průčelním křídle, akcentovaném vysokým pilastrovým řádem a středovým rizalitem, se dochoval nejvýznamnější prostor zámku, velký sál prostupující dvěma patry. Stěny sálu byly vyzdobeny dekorativní výmalbou a strop malbou provedenou technikou al fresco s mytologickou tematikou. Obě malby pocházejí z první čtvrti 18. století. Čtyřkřídlá zámecká budova byla posléze v nárožích zvýrazněna zvýšenými pavilóny a zakryta mansardovou střechou s vikýři.

Roku 1740 odkoupili kosmonoské panství Harasové, po nich 1759 Martinicové a od nich přešlo v majetek Mirbachů (1785). Za Mirbachů bylo v letech 1835-36 k zámku připojeno pozdně empírové jižní křídlo se sallou terrenou. V témže stylu bylo upraveno průčelí křídla západního i jižní část východního průčelí a zámek byl obklopen nově založeným anglickým parkem.“